Kategorie: Rozhovory

ROZHOVOR S FRANTIŠKEM ROZHONĚM

Zcela ideálně se nám propojily dvě na sobě původně nezávislé události – změna webu a možnost uskutečnit rozhovor s Františkem Rozhoněm. Novou podobu webu tedy otevíráme tímto, dle mého neskromného názoru, povedeným a obsáhlým rozhovorem, za který Františku Rozhoňovi, stejně jako Čikovi mnohokrát děkujeme!

Franta Rozhoň – ročník 1947 – je tedy ještě kapitalistické dítě. Vystudoval Univerzitu Karlovou v Praze, pak pracoval jako programátor, nejdéle u Československých aerolinií. Práci nepoznal jenom v sedě od psacího stolu, také fáral na dole Jeremenko v Ostravě. Do fanouškovského dění na Bazalech aktivně vstoupil v druhé polovině osmdesátých let. Pravidelné výjezdy a fotodokumentace, to byla jeho hlavní činnost. Jeho sešity zde na stránkách jsou toho důkazem, po letech je každá stará fotka dobra, i moje fotky které uvádím zde ve Fotoalbech z devadesáti procent fotil Franta, tak můžeme ocenit jeho práci. Po revoluci, jak začaly tát ledy, byl u založení Baníkovského Fan Clubu a vydávání zin Bazal; ten slavil nedávno jubileum – sté číslo, a v něm zpovídá Frantu součastný vydavatel Kyby. Krom Baníku má Franta i další koníčky, hlavně turistiku a hory v době, kdy se mohl lépe pohybovat. V době temna se zajímal o punk, tehdy měl punk jiný význam, byl to protest proti režimu, dnes jsou pankači za levoty. Z kultury ho zasáhla i vlna Depeche Mode. František přispívá články a fotkami do časopisu Svědomí, vydal knihu literatury faktu „Československo-příběh revoluce“. Zájemci o tuhle publikaci si mohou napsat autorovi frozhon@post.cz .

Ještě než začnu rozhovor, chtěl bych Vám Františku poblahopřát k životnímu jubileu, které jste minulý rok oslavil a popřát Vám pevného zdraví a ať Vám (a samozřejmě i nám) naši kluci modrobílí ušatí dělají na Bazalech stále radost.

Fotbal a fanklub

1.) (Čiko) Tak co Franto jak jde život, máš už i prvního vnuka, užíváš si konečně starobního důchodu, máš dost času na všechno, já bych řekl že času nebude nikdy dost.

Se starobním důchodem se dá přežít. S jeho výší mohou být nespokojeni hospodští, které jsem začal ignorovat. A je fajn pocit, že je stále zájem o to, co jsem dělal/dělám, „vrať se do hrobu“ zatím neslýchám.

2.) (Frankie) První věc, která mě zaujala v tvých sešitech je fanklub FCB, který jsi po jistý čas vedl. Co všechno předcházelo založení Fan Klubu FCB a jaká byla jeho obsahová náplň Fan Klubu?

Byl jsem jedním z mnoha členů tak trochu „salónního“ Odboru přátel Baníku, měl jsem fajnou modrobílou průkazku, prodával programy u Bazalů, jednou ročně mi připíchli na sako znak Baníku v krajkovém obložení a dělal jsem pořadatele při baníkovském plese. S kamarády chtěli jsme víc a víc jsme dělali – třeba jsme vlezli potmě do ochozů Bazalů a přetřeli jsme zábradlí, aby nebylo ve sparťanských barvách. S hráči jsme se znali z výjezdů a trenér Milan Máčala už v osmdesátých letech navázal vztahy mezi výjezďáky a funkcionáři. Tak jsme získávali vstupenky na zápasy venku a mohli si zahrát si na baníkovských hřištích. Co všechno jsme dělali, předem propagoval a zpětně popisoval občasník Bazal, který to nedávno dotáhl ke stému číslu. Co jsme dělali, snad nikdy nebylo dílem jen jednotlivce; i teď jsem konzultoval odpovědi s kamarády, Jardou a Radkem.

3.) (Frankie) Dnes už pojem fan klub pomalu zavání archaismem a stát se v dnešní době fanklubákem by spíše vzbuzovalo posměšky, ale jaká byla dříve pozice fan klubu mezi fanoušky Baníku? Abychom si mohli porovnat současný stav, se stavem zpřed 20 lety.

Ptáš se pána, jak se žije v podzámčí – já jsem patřil mezi organizátory a náhle mám tlumočit názory jiných. Zdálo se mi, že výjezďáci fanklub berou.

Kámoš (Pilot) zaslechl na Bazalech, že naše generace neví, co jsou to výjezdy. Zdá se mi, že teď jezdí více lidí, další těžko mohu posoudit, sám jsem teď spíše „salónním přítelem“ Baníku.

4.) (Čiko) To psal ještě zesnulý Dalibor Suchánek hlasatel na Bazalech že v padesátých letech se nic nesmělo jmenovat jako Klub, proto onen dřívější název Odbor přátel, ale později se už tomu říkalo Klub přátel Baníku Ostrava.

Snad to bylo tím, že slovo „klub“ zavánělo buržoazním vidění světa, z literatury víme, že v „klubech“ se scházela „společnost parazitující na pracujících“. Odbory – to zní už na první poslech proletářsky. Na slovíčka se totiž tehdy dost dbalo…

A když už jsme u slovíčkaření – jiný význam mají i pojmy „přítel Baníku“ a „fanda Baníku“. Přátelé se vybírají, jde o vztah vyvážený. Baník si své fandy nevybírá, a já zase za fandění neočekával o moc víc než uznání od hráčů. Když jsem od nich slyšel „vy jste ovládli hlediště a my pochopili, že také nesmíme prohrát“, byla to větší odměna než dolary na konto.

5.) (Čiko) Jak si vycházel s tehdejším vedením na Bazalech když jsi vedl Fan Klub, si pamatuji že vám byla přidělená místnost na schůzky a pak vám byla odňata.

V roce 1990 se na dva roky vrátil do čela Baníku profesor Miloslav Dopita, předseda už za éry Evžena Hadamczika. Dopita souhlasil se založením baníkovského fanklubu. Neshodl jsem se s jinými funkcionáři, zejména manažerem Pavliskou, žádajícím, abychom se oblečením i místem v hledišti distancovali od divočejších fandů. Stále myslím, že prvním bychom naštvali sebe, druhým ignorovali evropské zvyklosti a nepomohli hráčům. Funkcionáři mně tak moc neleželi na srdci. Místnost byla a pak nebyla, fanklub byl dál. Scházeli jsme se zase v restauraci u Nováka nad Bazaly, při prodeji programů i v hledištích stadionů.

6.) (Čiko) Jak vzpomínáš na soudruha pana Zbavitele který vedl Odbor přátel, proto ho tak tituluji protože na schůzích soudruhoval ostošest, ale jak umřel tak měl pohřeb v kostele.

Že „budování komunismu“ bylo mnohdy přetvářkou, jsem věděl už dřív. Už rodiče mi vyprávěli, jak „soudruzi“ v práci bojovali proti církvi a po šichtě tajně zašli do kostela, Zbavitel tedy nebyl výjimkou. Vzpomínám na něj jako na Baníkovce tělem a duší, který se v duchu doby bál udělat něco víc než bylo dosud běžné. Rozbor té doby je silně nad rámec tématu, podotknu jen, že jako nestraník jsem byl daleko svobodnější než řadový straník, který mimo běžných „úkolů doby“ dostával ještě „stranické úkoly“.

7.) (Frankie) Oproti dnešní době je také rozdíl v tom, že si jako představitel fanklubu byl často zpovídán novináři. Jak si tuto „činnost“ vnímal a vztahuje se směrem k novinářům nějaká perlička?

Pamatuji, že jsem marodil a potil se úplně maximálně, když mi přinesli noviny, kde byl „rozhovor se mnou“. Ten se nejen nekonal, ale byla tam slova, která bych nikdy neřekl. Kamarádi mi uvěřili, že tehdy chyba nebyla na mé straně. Jméno novináře zatajím, on nám jindy dost pomáhal.

8.) (Frankie) Další věc, která mne zaujala byly fanouškovské fotbalové zápasy a turnaje. Jaký ohlas by měl dnes zápas mezi fanoušky Baníku a Vítkovic, resp. mezi fanoušky FCB a jakéhokoliv jiného oddílu, mimo našich družebních přátel je asi zřejmé? Jak se v dobách minulých tyto zápasy a turnaje rodily a nedocházelo při nich k žádným excesům?

Fandovské zápasy jsem neorganizoval, ale občas jsem si v nich zahrál. Že si fandové fotbalu zahrají fotbal mi připadalo normální, i když v republice dost výjimečné. „Právě proto, že Baníkovci byli těmi fotbálky známí, projevili zájem zahrát si s námi třeba fans Hradce Králové či Interu.

„Vítkovičáků bylo málo, soupeři nám mohli být pouze ve fotbálku“, dodal k tomu Jarda Šebek, který se s Vítkovičáky utkává dodnes, když hraje pod hlavičkou FC Parlament. S Klubem fandů Vítkovic jsme spolupořádali 1. ročník turnaje fandů více ligových mužstev roku 1991 v Ostravě,

9.) (Frankie) Nešlo však jen o zápasy s fanoušky českých klubů. Fanklub Baníku se zúčastnil i ME fanklubů v Berlíně. Jak si tehdy fanklub vedl?

Fotbalová mistrovství Evropy fotbalových fanklubů se hrála střídavě v hale a venku na velkém hřišti, Baníkovci se účastnili turnajů halových. Do Berlína 1992 se přihlásili Baníkovci, Vítkovičáci, Plzeňáci a fans Dukly Praha, skutečně přijeli jen Ostraváci. V našem týmu dostali tenkrát přednost lepší fotbalisté před lepšími výjezďáky. tým skončil třetí a Standa Halatka byl nejlepším střelce turnaje, pohár byl představen divákům na Bazalech. Turnaj pro Baníkovce také skončil finančními problémy – turnaj na velkém hřišti v Bavorsku jsme vynechali a zúčastnili se až halového turnaje v Praze 1994. Tam jsme fotbalově neuspěli, ale v bufetu se líbily baníkovské songy…

10.) (Frankie) Jak byl tehdy tento turnaj vnímán, přeci jen se nejednalo o fankluby nikterak známých evropských mužstev…

Zásluhou fandů v Berlíně Baník uspěl na mezinárodním poli a jeho jméno se objevilo v zahraničních médiích. Na turnaji v Praze však už byla občas fair play jen frází, důležitější bylo zvítězit. I Švýcaři předvedli, že nefandí městskému rivalovi – ve finále fandové FC Zürich fandili pražské Dukle proti fandům Grasshopper Zürich.

Rád bychpřipomněl, že ještě po rozdělení Československa se hrál fotbal fanklubáků Československo – Německo. Jak mi připomněl Radek Šimák, v Praze na Slávii na umělé trávě za nás hrál on, Pali a Tomáš Zdobnický, naši vyhráli 3:0.
Chuligánství, ultrasování atd…

11.) (Frankie) Díky tvým archívům se můžeme dočíst o incidentu z roku 1991, kdy byl v Praze před zápasem Sparty s Baníkem napaden a pobodán jeden z fanoušků Baníku. Útočník dostal 8 let, fanoušek naštěstí přežil. Byl jsi přímým účastníkem tohoto incidentu, popř. mohl by si nám mladším něco o tomto povědět?

Byl jsem jen poblíž… Aby nám v Praze nerozbili autobus, nechali jsme ho ve Strašnicích a na druhou stranu Prahy jeli metrem. Z Hradčanské se tehdy nepokračovalo jednotným průvodem, ale po skupinkách, Rosťu N. vyhmátli.

Pak mně šokovali policajti – vyšetřovali kdekoho z nás kromě mne, přitom já jsem rozhodl, kde autobus zůstane a že se pojede metrem na Hradčanskou, snad jedině já jsem mohl být (ale nebyl) komplicem pachatele.

12.) (Frankie) Jak se vůbec díváš na tuto dobu, kdy nože a řetězy nepatřily mezi netradiční výbavu chuligánů?

K tomu řekl Jarda Šebek, že v „naší době“ jsme se nikdy nedali, ale rvali jsme se, až když jsme byli napadeni…

Podle mě k podpoře hráčů nožů a řetězů netřeba. Jsou-li třeba k pohybu ve společnosti, je to i důsledek společného postoje fotbalového svazu a „policie“, odmítli dánský program propagace „fotbalových elegánů“ a raději nechávají informovat o výtržnostech jako něčem běžném.

13.) (Frankie) Od tohoto konkrétního případu se chci dostat do obecnější roviny. Jak se vůbec díváš na chuligánské aktivity?

Dnes jsem spíš salónní fanda Baníku, pojmy chuligánství, ultrasování si vykládám po svém, nevím co znamenají. Chuligán byla nejprve nálepka pro méně konformní mládež. V Leningradě (dnes zase Petrohrad) na mne v muzeu „děžůrná“ křičela „Vy chuligán!“ jen proto, že jsem svou těhotnou manželku na chvíli posadil bez povolení na služební lavičku; slyšela to většina naší výpravy a dlouho mi v podniku říkali „chuligán“.

Stručně říkám: Chorea jsou super, nedávný útok na policisty při zápase se Spartou humus, koneckonců když se útočníci stáhli do našeho sektoru, schytali pár ran od řadových diváků.

14.) (Frankie) K chuligánským aktivitám patří (i když o to samozřejmě chuligáni vůbec nestojí J ) i policajti. Mají pomáhat a chránit, ale komu pomáhají a koho chrání jsme viděli v nedávné době např. v Litvínovském Janově (ale o tom až v otázkách politických). Jak se policajti měnili v čase a věříš tvrzení, že se člověk musí ve škole učit, aby nebyl blbý a nestal se z něho policajt?

Chytré policajty potřebujeme, například u skutečné kriminálky. Máme však vůbec nějaké policajty? Jak by měli vypadat, udělal jsem si představu, když mi jedinkrát pustil bolševik na Západ. Jako zaměstnanec aerolinek jsem tu nechal ženu a dítě a směl do Paříže na aerosalón v čase teroristických útoků na kanceláře sovětské letecké společnosti Aeroflot a finále francouzského poháru ve fotbale.

V Paříži před kanceláří Aeroflotu stál policista v plné polní neustále ve střehu, každý ho raději obešel. Když u nás „kvůli teroristům“ posílili policejní hlídky vojáky, viděl jsem hlídkující znuděně si pročítat vývěsky. Děti si hrají na policisty přesvědčivěji než Policie ČR.

V Paříži si před fotbalem parta fandů sedla do křižovatky na rušném bulváru a začala zpívat své songy. Přišel k ní jeden policajt a s úsměvem něco řekl. Parta ještě chvíli zpívala, pak se zvedla, zamávala a odešla, policajt s úsměvem začal rozplétat dopravní zácpu. Po zápase motorizované průvody fandů obou stran jezdily po Elysejských polích sem a tam bez viditelné policejní kontroly. Viděls u nás něco podobného? I proto jsem se snažil po Listopadu propagovat podporu slušných fandů, ale na svazu za Chvalovského neměli zájem.

Ti v policejní uniformě na nás až příliš často hledí s despektem, jako by nebyli placeni občany. Chovají se nepředvídatelně, jednou teatrálně nepustí „extremisty“ do Janova a dostanou za to metály, o pár týdnů později tam tytéž „extremisty“ v klidu doprovází a zadrží cikána za neuctivost k „extremistům“.

Takoví mně připadají jako převlečení „esenbáci“ – SNB, Sbor národní bezpečnosti byl „policií“, která nás dovedla k Únoru 1948 a udržovala v bolševickém režimu. Nedivím se, že na ně někdo útočí „ze sportu“.

15.) (Frankie) Jaký byl postoj těchto složek za dob dávno minulých směrem k obyčejným fans, popř. k fanklubu FCB, který si vedl?

Snad bych měl upřesnit, že jsem nikdy nestál v čele fanklubu, ale často jsem organizoval výjezdy. Přitom „policisté“ většinou projevovali lokálpatriotismus – nám málo pomáhali venku, cizím u nás. Když jsem jednou zase podal na „policisty“ trestní oznámení, vyšetřila „policie“, že nemám pravdu. Vzpomněl jsem si na vtip z doby bolševismu, že až deset civilních svědků převáží svědectví jednoho „policajta“, uvedl jako svědky dalších 9 Baníkovců – a pak i „policisté“ uznali, že jsem „měl pravdu“.

16.) (Frankie) Na většině tvých fotek jsou vidět fanoušci s dlouhými vlasy a džínovém oblečení. Buďme upřímní – minulý režim právě takto oblečené osoby nemiloval. Co pro tebe znamenalo být v těchto dobách fanouškem FCB z pohledu společenského postavení. Existovaly nějaké restrikce v zaměstnání apod.?

Džíny jsem nosil stále, dlouhé vlasy ne – mé vzpurné vlasy byly pár vteřin po učesání rozcuchané. Jako programátor jsem většinou měl tolik odpracovaných přesčasových hodin, které mi nikdo neproplácel, že jsem s volnem na výjezdy neměl problémy. Na šachtě jsem nebulal a většinou měl noční, nedělali mi problémy s volnem na výjezdy.

17.) (Frankie) Z tvých fotek je zřejmé, že patřils mezi kované výjezďáky. Kromě domácí scény jsi jel za Baníkem do Rostocku, Odense, Kyjeva, Birminghamu. Jak složité bylo tehdy naplánovat cestu do zahraničí a jak se např. liší počty výjezďáků před „revolucí“ v roce ´89 a těsně po ní se současným stavem?

Do Rostocku, tehdy Německé demokratické republiky, jsme lístky měli z Bazalů a cestu jsme si zajišťovali sami – s Pilotem jsme do vlaku mezi Baníkovce přistupovali v Drážďanech. Zbylé výjezdy byly přes cestovní kanceláře. I do Sovětského svazu, jehož součástí byl ukrajinský Kyjev, se smělo jet jen s cestovní kanceláří nebo s pozváním potvrzeným úřady. Dnes je volnější cestování i víc možností sehnat lístky.

18.) (Frankie) Jak se tehdy obstarávaly propriety typu vlajky, šály atd.? Jednalo se z větší části o domácí výrobu, nebo se již tehdy našly firmy, které dokázaly podobné věci vyrobit?

Vlajky jsem uměl dělat sám, šály a čelenky pletly přítelkyně, první nášivky jsem měl od Čika.

Bazal

19.) (Frankie) Kromě fanklubu musím zmínit také klubový zin Bazal, u jehož zrodu si byl. Jak myšlenka klubového zinu vznikala?

Na šíření informací ještě nebyl internet ani esemesky. V březnu 1991 vyšlo průzkumné číslo zpravodaje Fan clubu FC Baník Ostrava OKD, a dál jsme zkoušeli „opičit se po Odboru přátel“ a dostat informace o naší činnosti přímo do programů k zápasu. Na to jsme však nebyli dostatečně šikovní. Čiko vymyslel název a od podzimu 1991 vycházel náš Bazal. Pokud vím fans ho po přečtení často dávali dál a posílali i Baníkovcům na vojnu. Okruh přispěvatelů se rozšiřoval.

20.) (Frankie) Předpokládám, že v roce 1991 byla tvorba zinu technicky náročná. Jaká byla situace po této stránce, bylo obtížné zin vyrobit a rozmnožit?

Bazal jsem vydával začátkem sezóny nebo když jsem dofotil film. Množil se nejčastěji u soukromníka v Hrabůvce, který si vyhrál s tím, aby dobře vyšly i fotky.

21.) (Frankie) Jako jediný tuzemský zin má Bazal také svou vlajku. Byl si u zrodu této zástavy, nebo se jedná o dílo tvých následovníků?

Je to dílo následovníků.

22.) (Frankie) Zin vychází stále a před dvěma (tuším) lety přežil svou klinickou smrt. Jsi potěšen z toho, že si stál u zrodu něčeho, co vzniklo v roce 1991 a přetrvává do dnešních dní, resp. myslel sis v onom roce, že zakládáš něco, co tady bude ještě o 17 let později?

Dělali jsme něco, co podle nás bylo potřeba. Nad budoucností jsme se určitě nezamýšleli.

23.) (Frankie) Není trochu paradoxní, že v tvém věku obhospodařuješ výpočetní techniku, internet ti není cizí a Bazal se stále drží onoho osvědčeného formátu zpřed 17 let a nevychází tedy ani řekněme v barevném provedení, či na internetu?

Dnes mně překvapuje, že desetiletého kluka učím dělat na počítači já a ne on mě. J

Bazal na papíře může vycházet tak dlouho, pokud bude o něj zájem. Udivuje mně jen to, že Bazal má stále stejné záhlaví, nad kterým jsem tehdy nijak moc nepřemýšlel. Možná je to kvůli vlajce…

24.) (Frankie) 17 let je dlouhá doba. Myslíš, že budou na Baníku stále schopní pracovití lidé, kteří by ty roky dokázali např. zdublovat? 

Jsme region rázovitý, když Pražáci budou vymýšlet, jak za sebe nechat pracovat jiné, tady lidi dokážou máknout.

Politika

25.) (Frankie) Pojďme teď na chvíli k politice. Ta do fotbalu sice dvakrát moc nepatří, ale kdo tomu věří, že?  Figuroval si ve Vlastenecké frontě, tvé články si můžeme přečíst kromě Svědomí např. na českých Altermediích. Jedná se tedy o pronárodně smýšlející seskupení, resp. média. Považuješ se spíše za konzervativce, nacionalistu, protikomunistického bojovníka, nebo kam bychom mohli tvou osobu zařadit?

Já se vždy považoval za vlastence, musím však upřesnit svůj význam toho slova. Bolševici různých zemí se mu snažili dát význam „poslušný občan“. Já se snažil hledat, jak by se ve „vlasti“ dalo lépe žít, přičemž „vlastí“ myslím společný dům, region i svět. Záměrně se dnes vyhýbám pojmu „Evropa“.

26.) (Frankie) Jsi v současné době politicky aktivní a jestliže to není tajné, v jakém seskupení, či straně tě můžeme najít?

Jsem celoživotní nestraník. Jsem v „seskupení“ redakce časopisu Svědomí, které vydává celoživotní bojovník „za lepší žití“ Milo Komínek (17 let v bolševickém kriminále). V době, kdy se „kvůli lepšímu zítřku“ považuje za zločin pohyb pravicí či prodej čepic sovětské armády, snažím se popsat podstatu „totality“ pravdivěji.

27.) (Frankie) Jaký je tvůj názor na „převrat“ v roce 1989? Naplnil další vývoj tvé očekávání, nebo i tebe zasáhnul skepticismus hlásající, že horší než bolševici zpřed roku 1989 jsou bolševici, kteří přišli po nich?

Věřili jsme v zásadní změnu, když jsme v mrazivých dnech Listopadu 1989 s dalšími Baníkovci skákali (i zimou) na demonstracích a za hráče k nám mluvili třeba Luděk Mikloško či Rosťa Vojáček. Skutečně skončila éra rovnoměrně rozložené bídy, ale v jisté zásadní věci „se po dobu mého života“ nic moc nezměnilo.

Bolševici za zvuku slov o šťastné beztřídní společnosti stvořili společnost dvou nových tříd – byrokratického monstra a jeho poddaných. Taková společnost je tu zase, pojem „třída politiků“ je mimo rozhodující média ČR zcela běžný. Nové monstrum právě odvolalo EUnormu předepisující zakřivení banánů, ale dává i soukromým agenturám právo vpadnout do našeho soukromí, pochopitelně „pro dobro nás všech.“ Zatímco mým snem bývalo mít – jako dříve na Západě – ročně pár dní placené nemocenské i bez razítka lékaře, dnes razítko lékaře na nemocenském lístku dělá z každého podezřelého ze simulování a soukromá agentura má právo ho prověřit. Herečka Táňa Fischerová to v českém rozhlase zhodnotila jako návrat minulého a toho, o čem psal Orwell v „1984″.

28.) (Frankie) Dají se nějak porovnat restrikce proti politickým odpůrcům v komunistickém Československu s dnešní dobou? Já měl v roce ´89 nějakých 13 let, ale když dnes vidím co se děje v justici, kdy jsou bez důkazů, resp. za vymyšlené skutky do věznic posílání Pechancové, Sedláčkové apod., nebo kdy je bezdůvodně policií napadena demonstrace proti asociálnímu neřádu v Janově, tak si osobně nejsem jist, jestli to tehdy bylo o tolik horší…aniž bych pochopitelně omlouval tehdejší otevřený komunistický režim.

Jeden příklad: Zásluhou Milo Komínka jsem ve XXI. století sledoval stíhání V. Hučína z Přerova. Nejdřív ho zavřeli do želez. Pak mnozí novináři beztrestně psali, že Hučín byl obviněn z činů, ze kterých nikdy obviněn nebyl. Obžaloba před soudem byla pro Komínka i mě na první pohled nedůvěryhodná a Hučín byl po letech všech obvinění pravomocně zbaven; ale stát není ochoten nahradit mu léta utrpení. Soud utajoval svá jednání před veřejností prý kvůli projednávání tajných skutečností, ač takové skutečnosti neprojednával. Policie ČR řádila v budově soudu způsobem, který si podle pamětníků nedovolili ani esenbáci – i mě vynesla z budovy a obvinila, když mě Úřad obvinění zprostil, nedal vědět Policii ČR, že to zbodla.

Václav Havel s přáteli pravdivě tvrdil v Listopadu 1989, že československá vlast je v krizi, protože se v ní po desetiletí nerespektovala samozřejmá zásada: kdo má pravomoc, musí nést i odpovědnost. O dvě desetiletí později mám pocit, že jsme došli zpět do časů řádění akčních výborů na přelomu 40. a 50.let minulého století, kdy každý trochu mocný zkouší řádit podle libosti. To je anomie, stav rozkladu soustavy individuálních i společenských hodnot.

29.) (Frankie) Jak už zmínil Čiko, dřív byl punk hnutím revoltující mládeže proti systému. Dnes je vnímán spíše jako hnutí za každodenní užívání návykových psychotropních látek a revoltuje jen proti osobní hygieně. Necítí se staří sympatizanti zklamání tímto vývojem?

Časti si přehrávám doma CD od Čika. Je z punkové scény, vyšlo 2008 a navozuje pocit, že punk je subkultura jako jiné. Nelze soudit kolektivně.

30.) (Frankie) Jak si myslíš bude vyvíjet politická situace nadále? Budeme převálcováni konzumem, pseudohumanismem, politickou korektností a hordami asociálů z Afriky a Blízkého Východu, nebo dědictví našich dědů a pradědů přežije?

Zdá se, že nejen ČR, ale „západní svět“ se vzdal se pravidla „kdo má moc musí mít zodpovědnost“, až se ocitl v krizi. Rekordmanem má zatím být „renomovaný finančník“ Bernard Madoff, který měl zpronevěřit peníze klientů v hodnotě asi bilion Kč. Rekord atakuje byrokratické monstrum západu „bojující“ proti krizi způsobem připomínajícím leckomu krevní transfuzi v situaci, kdy se nikdo nesnaží zastavit krvácení. Například belgické bance KBC dalo 5,5 miliardy eur, ač se nepodívalo do jejích účetních knih, zda to má smysl. A tak možná „západní svět“ nebude převálcován, ale rozkraden. Komentátor Deníků Ivan Hoffman připomněl slova jednoho amerického futurologa, že to, co nejlepší může kdokoliv v této chvíli udělat, je, že si rychle pořídí nějaký nezávislý zdroj energie a pokusí se o potravinovou soběstačnost.

Hudba

31.) (Frankie) A ještě jednou zmíním Čika – byl si fanouškem Depeche Mode. Klasické hudební dělení znělo: metalisti, depešáci, punkáči. Proč si právě tato skupina vydobyla u nás takový respekt, že jen podle ní byl pojmenován hudební styl, či dokonce hnutí?

Snad tím, že jen Dave Gahan, zpěvák Depeche Mode, k elektronické hudbě přidával show, při které ze sebe vydával vše. Tím fascinoval. Také jsme měli rádi, když hráči Baníku vydali vše na hřišti.

Být depešákem bylo rizikové, měli násilné odpůrce.

32.) (Frankie) Sám jsem vyrostl na Black Celebration (stejně jako na metalu a na punku J ), ale nikdy jsem za DM neviděl nic víc. Bylo tam tedy něco více, či ne? Mělo to formu fanouškovskou, nebo to celé tvořilo jakoby hnutí s nějakým obsahem?

V porovnání s punkem a písničkáři jsem v tom hnutí neviděl. Spíš předvěst dnešní doby, kdy od celebrit, kterým se fandí, se přebírá i oblečení a vizáž. Ale nebyla v tom propagace konzumního stylu života.

33.) (Frankie) Setkal si se někdy s členy skupiny?

Ne.

Musím ale doplnit, že dodnes poslouchám nejen punk i Depeche Mode, a nebyl jsem zdaleka jen punkerem a depešákem. Když poklidné vody uhlazených hlasů středního proudu čeřil Semafor, byl jsem členem Jonáš klubu – klubu spřízněných duší tohoto divadla. Když Semafor i Olympic už byl středním proudem, já vegetoval v okruhu Plexis Petra Hoška. V Praze jsem skiny znal jen od vidění, bylo jen pár hospod, kam pustili i punkery a s nimi skiny; později jsem jezdil se skiny na koncerty především na Slovensko. Nezapomenutelné pro mne jsou předlistopadové narvané koncerty písničkářů, a pak Porta. Ještě v Plzni na Výstavišti, když už Porta začínala být módní a masovou záležitostí, odložil jsem dopoledne bágl a večer ho našel – i když tam jezdili sparťani, nikdo nic nešvihnul. Tohle zmizelo s totalitou, že by jen režim neslušný dokázal lidi stmelit ke slušnosti? I když dnes slýchám, že Jim Čert donášel StB, jeho koncerty v Porubě byly zážitek.

34.) (Frankie) Depeche Mode je bohužel už tak trochu zapomenutá věc, teď letí jiné styly a skupiny…konkr. tedy Čoník Bapi J Viděl jsem tě na jejich minuloročním koncertu a byl jsem potěšen, že ač dle občanského průkazu patříš mezi dříve narozené, tak duchem si stále mlád. Co říkáš na tuto unikátní klubovou kapelu? Nevím o žádné jiné podobné ani u nás v ČR, ani jinde ve světě…

Slyšel jsem o Belasej Šľachte, tedy Slovanistech, ale neslyšel jsem ji.

Čoník Bapi mě fascinoval prvním CD. Točil jsem ho furt, dnes se bez něj obejdu. Z koncertu na Benátkách jsem odešel, když se minuty zpívalo jen „jebat Opavu“. To mně nesedlo, Opaváci se mnou jezdili na Baník a když Opava postoupila do ligy, pozvali mě do své hospody. V duchu výše napsaného jebat je budu, až budu napaden či ohrožován já nebo kámoši. Že by se tak stalo, mi zatím uniklo. Když pak v Underground Aréně před koncertem jeden divák křičel že nenávist máme v sobě a druhý zvedal pravici, s díky jsem odmítl i DVD kapely.

Kdyby takoví bývali Baníkovci už před lety, asi bych neskončil v Ostravě. Jsem zvědav na další směřování této hudební party.

35.) (Frankie) Jsi ještě v dnešní době nějak hudebně aktivní, resp. oslovuje tě současná hudba a pustíš si ještě dnes nějaké nové CD?

Od návštěvy koncertů mi odrazuje výše důchodu. Ale Čikovo punkové cd není mé poslední. Zatímco Suchý s Molavcovou dělají nové verze starých hitů Semaforu, já se chci konečně podívat na nový film s někdejší hvězdou Semaforu a první dámou našeho šansonu Hanou Hegerovou – s rappery.

Turistika

36.) (Frankie) V tvých sešitech jsem našel bezpočet fotografií z výšlapů do všech možných koutů naší vlasti. Tyto fotografie jsme samozřejmě povětšinou neuveřejňovali, jelikož nechceme nikomu moc hledět do soukromí, přesto pověz nám, do jakých nejzajímavějších koutů republiky vedly tvé kroky?

Nejseverněji jsem byl v Norsku, nejzápadněji v Anglii, nejjižněji v Egyptě a nejvýchodněji v Gruzii, přesto se mně nejvíc líbil pohled na Prahu z Petřína a pohled na Karlovy Vary z vyhlídky Karla IV., než zarostl. Nejraději jsem jezdil na hory a lezl po skalách. Z hor Československa mi schází snad jen Vihorlat a Kováčovské vrchy u Štúrova. Fascinuje mi Slovenský i Český ráj a Českosaské Švýcarsko.

37.) (Frankie) Vedly tvé turistické kroky i do zahraničí a bylo vůbec možné se do zahraničí za turistikou vypravit?

Kdo měl známé v byrokratickém monstru, jezdil i za bolševika do Alp. Já jsem tou dobou stačil prochodit hory Bulharska a Rumunska, vodil jsem turisty na českých „Týdnech vysokohorské turisty“ ve slovenských Vysokých Tatrách.

38.) (Frankie) Jak to jde vůbec dohromady – baníkovec a turista…zejména potom časově? 

V Bazalu ze září 1998 byla i fotka Baníkovců s vlajkou z nejvyššího bodu Evropy (Mont Blanc). „Pilota“ jsem cestou na Baník do Rostocku protáhl skalami u Žitavy a v Saském Švýcarsku, myslím že byl nadšen.

39.) (Frankie) Dnešní doba je pro mě poměrně smutná. Rodiny se na výlety vypravují o víkendech do nákupních center, či maximálně do ZOO. Nemáš pro zlenivělé měšťáky tip na výlet v blízkosti Ostravy?

Říká se, že z dětí odkládaných o víkendu v dětských koutcích hypermarketů vyrostou jiní lidé než z dětí, které sportují, s rodiči chodí na výlety. Já jsem o Vánocích pozval kamarády přímo do Ostravy, koukli jsme na jesličky do katedrály a z Petřkovic vystoupali na Landek. Našli jsme i výhled na soutok Odry a Ostravice, z Koblova jsme se vrátili podél Odry a jejích ramen do Petřkovic. Kdyby bývalo bylo bláto, šli bychom na haldu Emu.

Osobní

40.) (Frankie) Z tvých sešitů je patrné, že jste na výjezdy jezdili ve víceméně stejné skupině lidí. Je tajemstvím, co je s nimi dnes? Z Čikova vyprávění a sešitů známe jména jako Spiťur, Jonnson, Pilot, Čap… (na Čika se pochopitelně ptát nebudu 

Nežije Spiťur ani Puko z Karviné, skvělý kreslíř, který zahynul za nejasných okolností při výjezdu na Baník. „Pilot“, Radek Š., Tom W. a Jarek Š. z Poruby jsou rodiči nebo dítě čekají.

41.) (Frankie) Jsi ještě dnes v kontaktu s těmito lidmi?

S mnoha se vídám občas na Bazalech. „Placičku“ z Havířova jsem viděl na Čoník Bapi, Čapa v Opavě, Mojmíra H. z Orlové už dlouho ne… Z jmenovaných nevím nic jen o Jonnsonovi. Možná někoho přehlížím, kombinuje se u mne špatný zrak se špatnou pamětí na tváře, už jsem s tím měl problémy.

42.) (Frankie) Další známé jméno je zesnuvší Kendy Bill. Jak vzpomínáš na tuto známou postavu?

Baníkovský básník. Stačilo mu dát napít…

43.) (Frankie) Na fotografiích ze zápasů mně vždy přišlo zajímavé, že mezi relativně mladými lidmi stál v jedné skupině František Rozhoň, věkově spadající do střední generace. Jak si tehdy s těmito mlaďochy vycházel?

Normálně. Věnování „s úctou“ jsem teď do své knížky vepsal dvěma lidem, jednomu je přes osmdesát, druhému pod dvacet pět.

Baník dnes

44.) (Frankie) Baník získal v roce 2004 svůj čtvrtý titul. Od této sezony hrajeme v horních příčkách tabulky, přicházejí dobří hráči, někteří dobří bohužel i odcházejí…je to takový koloběh fotbalového života. Jak tě oslovuje dnešní zázemí, dnešní fotbal, dnešní platy fotbalistů? Je to ještě pořád alespoň trochu o klubismu, nebo peníze vládnou světu?

Podmínky se značně změnily, dřív klub často zabezpečil hráče i po skončení kariéry, dnes se o to hráč zpravidla stará sám. Změna proměnila i Radka Slončíka – dlouho přesvědčivě říkal, že by nešel do Sparty, až tam skončil. Že to je stále aspoň trochu o klubismu, napovídají zprávy z italské ligy, že její vynikající hráč se chce vrátit na Bazaly.

45.) (Frankie) Jak často ještě chodíš na Bazaly?

Chodím, ale podstatně méně. Kdysi jsem si kvůli zhoršujícímu zraku pořídil permanentku na hlavní tribunu. Tam funkcionáři posílali své známé, kteří mi často obsadili místo a navíc nefandili Baníku. Pokud Baník reprezentovali takoví funkcionáři a ještě Slončík šel do Prahy, cosi se ve mně zlomilo, spíš než na taktový Baník jsem dlouho chodil na Bazaly za známými. Z rytmu pravidelných návštěv mi vytrhlo také zaměstnání u soukromníka, který předpokládal, že prací pro něj vyplním daleko víc času než dříve.

46.) (Frankie) V posledních letech se mluví o stavbě nového stadionu. Zatím tedy zůstává jen u toho mluvení. Vidíš v potencionálním novém stadionu přínos, nebo tě jako věrného a dlouholetého fanouška trochu mrazí v zádech při pomyšlení, že Baník po více jak 50 letech Bazaly opustí?

Baník už opouštěl Starou střelnici, když přestala vyhovovat. Že vbrzku opustí i Bazaly, bylo jasné, když nedávná rekonstrukce ochozů nebyla zásadní modernizací. Pokud Baník bude hrát ve Svinově, jak se teď mluví, bude stále slezským klubem.

47.) (Frankie) Nejsi už tak trochu fotbalem unaven? J Přeci jen se Baníku věnuješ dlouhou dobu a v tvých sešitech můžeme číst v sestavách jména jako Michálik, Záleský, Staš, Mikloško, Sialini, Vrťo, Kula, Zajaroš, Daněk, Galásek, Hýravý, Poštulka, Slončík, Veselý… To jsou hráči, kteří již povětšinou dávno ukončili hráčskou kariéru. Baví tě pořád Baník? 

Zažil jsem s Baníkem a Baníkovci mnoho krásného. Když se snaží hráči i fans v hledišti (chorea), mám pořád pocity nadšení.

48.) (Čiko) Když se ještě vrátíme do minulosti, mohl by jsi jmenovat aspoň jednoho hráče který měl mimořádnou oblibu u fanoušku, a to nejen za své výkony na hřišti?

Nejprve mně napadl Venca Daněk a Radek Slončík, pak Roman Sialini, Dušan Vrťo a Jura Záleský. Radek připomněl Luďka Mikloška a z lavičky Milana Máčalu.

49.) (Frankie) Jak by si charakterizoval klubovou věrnost? Narodí se s tím člověk, nebo se tomu dá naučit, a má to formu jakési psychické poruchy, či je to nějaká jiná diagnóza? 

Klubismus asi ne. Baník byl za bolševika velkým klubem, sdružoval mnoho sportů, já byl i baníkovským turistou. Kdekdo fandil Baníku fotbalovému, pokračovateli SK Slezská, a málokdo Baníku basketbalovému, který podle Čika vznikl administrativní cestou jako Dukla. Baníkovci fandili v hokeji Vítkovicím, i když Vítkovice byly ve fotbale konkurenty.

Já osobně jsem se asi potatil. I tím, že jsem nefandil jen jednomu klubu. Rozdíl je v tom, že táta to vzal z Moravy do Prahy a já z Prahy na moravskoslezské pomezí. Ani jeden z nás toho nelitoval.

Doslov:

Musím upřímně napsat, že v okamžiku, kdy jsem s Čikem probíral možnost rozhovoru s tebou Františku, neměl jsem nejmenší tušení, na co bych se tě měl ptát. Patříš mezi baníkovské osobnosti, ale v době, kdy ty si pro Baník začal dýchat, já nebyl ještě na světě. Měl jsem z otázek doslova strach a dlouhé dny jsem seděl nad prázdným wordovským souborem a dumal jak začít, na co se ptát, na co se radši neptát. Nakonec se to celé nějak rozjelo a Čiko asi bude muset otázky nějak rozumně vyselektovat  Každopádně děkuji moc za tvůj volný čas, který sis pro nás udělal, děkuji za tvé sešity, ze kterých na mě dýchne historie Baníku, děkuji za tvé fotografie, které věrně vyobrazují dobu, ve které byly zachyceny, stejně jako děkuji za nás třicetileté mlíčňáky za tvou neúnavnou podporu Baníku (taky děkuji za nás národovce za to, že bojovat se musí celý život a nesmí se jednat jen o pofidérní pózu – ale pšššt, politiku tady neřešíme :-). Přeji ti také zároveň hodně zdraví a štěstí do Nového roku, když rozhovor vzniká právě o Vánocích a budu doufat, že se z tvých bohatých archívů ještě množství zajímavých materiálů dostane na náš web a naše úspěšná spolupráce tak bude nadále pokračovat.

 


Vydáno: 11.2.2009 21:28 | 
Přečteno: 250x | 
Autor: TD
 | Hodnocení: